Vertical – fotografem na Buff Epic Trail (1)

Are you looking for Buff Epic Trail photo galleries?

Vertical je běžecká disciplína, která by díky vzdálenosti mohla vypadat jednoduše. Tři kilometry? To přeci člověk nachodí bez problémů po městě ani se nezadýchá. Jenže to by se toho nesměli chytnout horské národy a ty 3 kilometry nevytyčit s 1000 metry převýšení. A to už je jiná pohádka. Nejen pro fotografa.

Vertical na Skyrunning World Championship 2016 v Barruera

Vertical kilometer v rámci Buff Epic Trail byl dlouhý 2,8 km a běžci museli překonat 1033 výškových metrů. Tento rok se běžel jako jeden ze závodů mistrovství světa ve skyrunningu. Startovalo se intervalově, takže to trochu ztratilo kouzlo kontaktních závodů.

Jak se fotil Vertical na Buff Epic Trail?

Závod startoval v 10:00 a já jsem ho chtěl fotit ve vyšších pasážích trati. To znamenalo včas se začít drápat o minimálně 800 výškových výše. Na rozdíl od ostatních tratí jsem si nešel dopředu vyhlédnout místo, protože na tak krátké trati není moc co vymýšlet. Vyšel jsem kolem půl deváté s tím, že mám dvě hodiny času, než budou běhat první závodníci. Zatímco ráno nás probudila jasná obloha, když jsem začal stoupat, tak už prosvítalo sluníčko jen v několika paprscích přes těžké mraky.

V půlce trati na občerstvovačce už solidně hřmělo a bylo vidět, že o údolí vedle je boží dopuštění. Blesky křižovaly oblohu a já se začal nenápadně modlit, aby tohle zůstalo o údolí dál.

Od občerstvovací stanice jsem začal hledat vhodné místečko. Chtěl jsem nějaké, kde půjde vidět detail běžců a jejich boj s terénem. Zároveň tam mělo být i pozadí hor aby vyniklo převýšení. Asi 100 výškových nad občerstvovačkou jsem ho uviděl. Krásný terénní zlom, na který se musí všichni vyškrábat. Na horizontu nic nebude vadit a překážet. Začal jsem se tam těšit a drápat se svou výbavou aj po čtyrech. Vyhoupnu se nad zlom a koho neuvidím. Jordi Saragossa tam má vyložený batoh a nádobíčko přichystané k akci. Dám se s ním do řeči a jen si potvrdíme, že má krásné místo. Takže pro mne tím bohužel padá a musím valit o kus dál. Druhou zprávou je, že nahoře v cíli je druhý jeho fotograf, takže tam také není potřeba být. Takže lezu k prvnímu skalnímu schodu, kde snad bude zajímavý výhled.

Počasí se stále zhoršuje, po slunečních paprscích ani stopy. Jsou jen mraky, tmavší mraky a černé mraky. Začíná pršet přesně v okamžiku kdy dolézám na své vyhlédnuté místo. Rychle převléknout propocené věci a hodit na sebe goretexovou bundu. Mám 10 minut rezervu, tak se dávám do řeči s kolemjdoucími fanoušky. Zejména ti japonští jsou úžasní.

Vertical kilometer začíná a rychle končí

Kolem tři čtvrtě na jedenáct kolem mne začínají probíhat první závodnice. No probíhat, spíše se drápat vzhůru. Nejdříve je fotím dlouhým sklem (70-200) a potom přejdu na široké, aby vyniklo i okolí. Chvílemi jemně prší a je docela zima. Standardně chvíli trvá než se rozfotím, ale poté už to jede jako na drátku.

Čekání na naše reprezentanty je ale hodně dlouhé. Začínají se projevovat dvě nepříjemné věci. Z vrcholu se vrací finišující závodníci a solidně překáží v každém záběru. Musí bohužel sestupovat stejnou cestou, jakou šli nahoru. Zadruhé se do mně dává zima. Stát dvě hodiny na jednom místě, v zimě a dešti, zpocený z předchozího výšlapu, nebylo nic moc.

Když kolem mně prolétl Ondřej Fejfar, byl jsem hodně rád, že mi služba skončila a mohl jsem valit do údolí. Tam jsem si hned zalezl do PressRoomu zpracovat první fotky a poslat je světa. Hlavně proto, že se český tým rozhodně neztratil. Ondrovo 9. místo bylo prvním velkým úspěchem.

Byl to výborný tréning a rozcvička na to, co mne čekalo další den na ostrém Buff Epic Trail 105 km. Budíček nastavený na 4:00 a moc jsem toho nenaspal. Ale o tom zase příště…