Jak se fotí orientační běh? Podobně jako jakýkoliv outdoorový sport, jen při tom kromě nohou zapojíte i hlavu. Ale začnu od začátku…
Nebudu se opakovat, že orientační běh považuji za jeden z nejvíce obdivuhodných sportů pro jeho spojení výkonů nejen fyzických, ale i psychických. Při jarním focení běžců z Valašska jsem se vyslovil v tom smyslu, že bych si dokázal představit fotit nějaké závody a to klidně i zadarmo. To jsem ještě netušil, že se mi tento plán podaří splnit v míře vrchovaté. Na konci dubna jsem totiž dostal nabídku stát se oficiálním fotografem mistrovství ČR ve sprintu ve Valašském Meziříčí. Dlouho jsem neváhal a s příslibem, že to bude za hodinku odběhnuté (jsou to přece sprinty), jsem potvrdil svoji účast.
Výroba pláštěnky na foťák
Příprava
Příprava na závody spočívala hlavně v pochopení systému celého závodu. Orientační běžci si vymysleli velmi důmyslná pravidla, jak náhodného diváka zmást, zamotat a navodit mu pocit permanentního ztracení. Člověk musí pochopit pojmy jako karanténa, aréna, závodní prostor, sběrka atd. Dál je tu systém startu, kdy spolu vybíhají v minutových intervalech malé skupinky běžců z různých kategorií. Hlavní bylo nezpanikařit. To se mi povedlo oddálit až do posledních chvil – do dne D.
Sobota – sprinty jednotlivců
V sobotu ráno jsem se vydal směr Valašské Meziříčí a můj hlavní kontakt mne navedl na „tajné místo“, kde měl být start. Dožadoval jsem se mapky, kudy poběží elitní kategorie, ale dostal jsem jen k nafocení mapku Valmezu s vyznačenými 140 kontrolami s tím, že tady všude budou běhat. A tipem na místo, kde pravděpodobně bude probíhat většina závodníků. Panika začínala ťukat na dveře. Vydal jsem se tedy do města obhlédnout zajímavá místa. Vytipované místo bylo sice exponované, ale tak strašně nefotogenické, že jsem ho ihned vypustil z itineráře.
Část mapy se všemi kontrolami
Naštěstí před hlavním závodem startovaly oblastní kategorie, tak jsem měl hodinu času si trochu zvyknout tempu a chaotickému hemžení. Vydal jsem se zpět na start a spíše sledoval, sem tam něco vyfotil. Po vyběhnutí ze startu se běžci rozprchli jak holubi a já tam stál s foťákem připraveným a nikde nikdo. Po přesunu do cca poloviny trasy se najednou začali sbíhat náhodně ze všech stran a z focení zase nebylo nic. Panika dosáhla vrcholu. Došel jsem až k prostoru cíle, kde jsem spolu s dalším fotografem objevil místo přes které běhala většina běžců.
Tak tu mi trochu utekli bokem
Tam se konečně dalo něco vyfotit. Dobře, jedno záložní místo by bylo. Vzhledem k sílícímu mrholení jsem si nasadil svoji novou, den před tím ušitou pláštěnku na foťák. Zároveň jsem schoval naivně připravený blesk na stativu pro dokonalé fotky. Na to tu rozhodně nebude prostor. Stejně jako zůstanu u EF70-200 F/4 a nedojde na světelnější EF100 F/2,8, protože tohle bude potřebovat zoom. Doladit nastavení foťáku na kompromisní 1/400 čas, který v tom šeru dával ještě rozumné iso do 1600. A jdeme na to.
orientační běh ve městě
Souboje tělo na tělo
S pocitem drobné úlevy, ale stejně stále napjatý jsem se vydal zpět na start a začalo to správné rodeo. Nafotit dvě vlny startu, přeběhnout do centra města a otáčet se jak korouhvička. Ještě že 70D spolu s 70-200 F/4 ostří hodně rychle a precizně. Vždy raději dvě tři fotky jednoho běžce a už se rozhlížet odkud přiletí další. S rostoucím sebevědomím se mi dařilo dosahovat i celkem kompozičně zdařilých fotek bez rušivých prvků. Postupně jsem se propracoval až do místa, kde se sbíhaly všechny trasy a najednou jsem zjistil, že mám plnou kartu (32GB). Rychle jsem naládoval čerstvou a pokračoval v „ostřelování“ běžců. Přesně mi to vyšlo, že jako poslední doběhl vítěz a toho jsem zachytil těsně před cílem.
Vítěz se řítí k cíli
Neděle – sprinty štafet
I přes to, že jsem měl původně fotit jen v sobotu, jsem se nechal přemluvit i na závody štafet. Na oplátku jsem měl fotit už známé závody a za lepšího počasí. Dvakrát ne – štafety byly ještě divočejší než jednotlivci a místo deště jen jemně mrholilo. První startovaly juniorské kategorie, kdy jsem první vlnu dívek zachytil v podstatě jen na hromadném startu a potom jsem je už neviděl. No nic, zkusím popojít jinam.
Hromadný start štafet
Napětí na předávce
Dostal jsem echo, že všechny kategorie by měly mít kontrolu na zámku. Cestou jsem zachytil pár ogarů a ocitl jsem se na pustém zámku, kde sice byla kontrola, ale běžci žádní. Přecházím pod zámek na mé záložní místo a tam konečně nastávají žně. Nejdříve junioři a poté juniorky jedna za druhou sjíždějí po zadku, boku a některé po hlavě dokonale uklouzaný svah k řece. Některé eskapády jsem neměl ani sílu fotit jak jsem se o dcerky bál. Ale to jejich odhodlání motivující.
Letět jako pták
Nasazení v seběhu
Lehké protáhnutí se na trati
U hlavní mistrovské kategorie jsem rovnou po startu přeběhl na zámek a počkal si na první děvčata. Moc jim to na zámku slušelo, ale po chvíli mě velmi podobné fotky omrzely a šel jsem zase číhat pod kopec.
Běžkyně na nádvoří zámku
Jenže zrada – chlapi běhali na druhé straně mostu po nábřeží. Smůla – jejich, oni nemají fotky 
Naštěstí děvčata mi opět spravila chuť a byla na správných místech.
I na trochu estetiky nakonec došlo
Ještě trochu více estetiky
Kontrola a valím dál
Kama včil?
Očekával jsem chlapy nejdřív nad kopcem, potom pod kopcem a nakonec se zase objevili na druhé straně Bečvy. Rychle jsem doběhl a naštěstí stihl ještě několik nejrychlejších.
Jedna z posledních kontrol
Jak se tedy fotí orientační běh?
Shrnu to v bodech
- musíte maximálně improvizovat
- hodí se vám dobrý orientační smysl
- sami se hodně naběháte (celkem 12 km za 3 hodiny focení)
- nelze si vyhlédnout pěkná místa a čekat, že tam někdo poběží
- chce to co nejuniverzálnější zoom (70-200 se mi velmi osvědčil)
- rychlé a přesné ostření je nezbytné
- ideální je úzká spolupráce s pořadateli
- pokud se vám podaří získat mapku kontrol, ještě není vyhráno
- ideální je získat předem kontroly jednotlivých běhu (potřebujete maximální důvěru a nezaujatost)
Fotogalerie
Kompletní zpracované fotogalerie jsou stránkách sportovní fotografie a také na facebooku.