NTS 2015 – blesková Nízkotatranská stíhačka

Nízkotatranská stíhačka NTS 2015

NTS je závod dvojčlenných družstev v kategorii ultra trail se 100 km dlouhou trasou (100km,+5280m) vedoucí z horehronskej obce Telgárt na Donovaly po hlavním hřebenu Nízkých Tater.

O NTS je hodně slyšet a během několika málo ročníků si dokázal vybudovat téměř kultovní postavení. Co se zasloužilo o prestiž tohoto náročného horského ultramaratonu?

• 100 km trasa logicky sledující celý hlavní hřeben Nízkých Tater. Nemusí se nikde natahovat délka seběhy do údolí a výběhy sjezdovek.
• Nádherná kulisa Nízkých Tater s výhledy na Vysoké Tatry, Malou i Velkou Fatru
• Omezený počet účastníků (50 dvojčlenných týmů)
• Eliminace v polovině závodu o polovinu startovního pole. Do druhé části hřebene může nastoupit jen prvních 25 týmů.
• Téměř k dokonalosti dotažená organizace a nadšený pořadatelský tým
• je to kvalifikační závod pro Ultra-Trail du Mont-Blanc.

A když je účast na NTS 2015 prestižní pro závodníky, tak dvojnásobnou radostí je na ní fotit.

• Má kompletní fotogalerie z NTS 2015
• Jak to viděl fanoušek?
• NTS2015 z pohledu vítězky ženské kategorie s mými fotografiemi

Fotografování na NTS 2015

Plánování

Plán na focení NTS 2015 byl téměř dokonalý a dal by se shrnout v bodech

• vyjet o den dřív a pozvat kamarády milující hory jako já
• vydat se Kráľovu Hoľu s přenocováním pod širákem
• užít si fotografování západu slunce, noční mléčné dráhy a východu slunce
• vyfotit celé startovní pole po výběhu na hřeben s kulisou Vysokých Tater
• seběhnout do údolí a přejet pod Chopok
• vyběhnout k Štefánikově chatě a jít fotit nejrychlejší závodníky

První problémy však nastaly již v přípravné fázi. Uvědomuji si, že jsem minimálně sto roků nespal venku na horách pod hvězdnou oblohou. Takže je nutné půjčit si všechno od spacáku až po karimatku. Zádrhel druhý – moje potřebné fotografické vybavení není zrovna v ideálním souznění s rychlým pohybem na horách. Upouštím od bláhových nápadů jako vzít si sebou druhý set blesků nebo druhé tělo zrcadlovky. I tak se má batožina na jednu letní noc dostala na krásných 20 kilogramů.

Noc na Kráľovej Hoľi

Pověstmi opředená Kráľova Hoľa je jedním z nejvýznamnějších slovenských vrcholů. Nad okolním terénem ční o 1000 výškových metrů. Přesně těchto 1000 výškových metrů mi ukázalo, jak marný je boj s gravitací a ultra maratonci. Po pozdním příjezdu jsme si uvědomili, že chceme-li stihnout západ slunce, musíme doporučený čas výstupu z 3:45 zkrátit pod 2 hodiny. Nahodil jsem tedy svoji mrchu na záda a vydal se pln energie vstříc stoupáku. Po prvních deseti metrech jsem kolegy upozornil, že už nebudu mluvit. Ne že by nebylo o čem, ale kyslíku se nedostávalo. První polovinu vycházím sice bezhlesně, zato ale se ctí v tempu ostatních. Avšak druhá polovina je už nekonečná a snažím se jí uviset na hůlkách. Na vrchol se doplazím zcela vyčerpán bez jakékoliv myšlenky na noční focení. Jen si ustlat a umřít ve spacáku.

Naštěstí mne z toho probere suché oblečení, teplý čaj a příjemná společnost organizátorů z občerstvovací stanice, kteří sem dorazili autem. Nakonec tedy vytahuji i ten stativ a odbíhám fotit bouřku vzdálenou asi 20 km někde nad Revúcou. Únava se ale projevila, jelikož jsem nepořídil podkladové snímky pro bleskové TimeLapse, které by bylo opravdu parádní.

Ráno naopak dobře dopadl pokus zachycení svítání. V pět hodin už stejně nikdo na horách nespí, takže proč se válet ve spacáku. V údolích sice mlhavo, ale fotografická atmosféra byla, ne že ne.

Focení běžců NTS 2015 s kulisou Vysokých Tater

Díky večernímu výstupu na hřeben jsem měl ráno dostatečnou časovou rezervu na přesun cca kilometr po hřebeni. Ogaři z mého doprovodu se rozhodují pro přechod hřebene na těžko alespoň do Čertovice. Já jsem si našel pěkné místečko se skálami a s výhledem na Vysoké Tatry. Bez stresu jsem si zvládl připravit bezpodmínečně nutný externí blesk. Už přípravy jsem věděl, že závodníci budou mít ranní slunce v zádech a bez blesku bych z nich měl jen černé obličeje. Tady jsem chtěl nafotit celé, nepříliš početné startovní pole pro galerii Stíhačky na Svět Běhu. Střídal jsem různé pohledy, ale díky slunku nejlepší byly profily ať už se skálami nebo s Tatrami.

Po proběhnutí posledních závodníků se balím a valím k občerstvovačce, kde se nakonec ocitám v autě plném fotografů a šetřím 1000 výškových metrů sestupu k autu – díky.

Bouřlivé fotografování NTS 2015 pod Ďumbierem

Autem jsem se rychle přesunul na jižní stranu Chopku a s vidinou horkého dne na něj vylétl jako orel jen na lehko s prázdným batůžkem. Po hřebeni jsem se vznášel a předbíhal davy turistů s vidinou krásného focení za Štefánikovou chatou. Tam jsem dorazil s hodinovým náskokem před závodníky právě v momentě, kdy se nějaké jiné uskupení snažilo zazpívat Slovenskou hymnu. Její slova však zanikla v hromu, který ohlašoval blížící se bouřku. Nedbaje varování přírody jsem se přeci jen vydal naproti závodníkům. Zastavil mne až blesk z čistého nebe, který udeřil přesně na vrchol kopce, kam jsem se chystal – cca 300 metrů přede mnou. Po krátkém zvažování o výši mé pojistky a lukrativnosti foto zakázky jsem se dal na rychlý ústup zpět na chatu. Díky absenci jakékoliv bundy v batohu mne nepotěšil ani déšť, který se na mne spustil.

U chaty jsem nandal teleobjektiv a fotil blesky na hoře, kde měli běžet závodníci. Asi po půl hodině se skutečně objevila první dvojice Petr Žákovský a Stanislav Najvert z Adidas OUTDOOR týmu. Ti se ale po doběhu na chatu dozvěděli, že závod je z důvodu bouřky přerušen. I následující dvě dvojice zde byly zastaveny. Další závodníci již nebyli na trať vpuštěni v sedle Čertovica a tak moje mise zde byla bohužel předčasně skončena. Nezbývalo než se zahřát seběhem dolů na Trangošku, vyzvednout parťáky na Čertovici a vyrazit vstříc tropickým teplotám v údolí.