Orientační běh patří mezi mé oblíbené sporty a vůbec nechápu, proč není tak populární, jak by si zasloužil. Že by pro většinu běžců byl problém při běhu používat něco jiného než nohy? Právě spojení pohybu v přírodě s nutností u toho také trochu plánovat, přemýšlet a rychle se rozhodovat je mi velmi blízké. Proto jsem neváhal kývnout nabídce focení dvou přátel – orienťáků. Na to, že byly zcela nefotografické podmínky (právě slezl sníh a nízká oblačnost blokující světlo) a měli jsme jen 50 minut času, se podařilo několik pěkných akčních snímků.
Pokud máte také zájem o své fotografie při sportování, můžete využít mé nabídky.
Pingback: Jak se fotí orientační běh aneb MČR ve sprintu 2015